Jakob Lorber

• Zpět

Anselmovi Hüttenbrennerovi, majiteli statku a hudebnímu skladateli, Štýrský Hradec
Greifenburg (Horní Korutany), 26. srpna 1841

Nejmilejší a velevážený příteli!
Pokud by to bylo bývalo možné, tak bych Vám již dříve poslal několik řádků. Jenže, jak jsem řekl, dosud jsem k tomu nenašel vůbec žádnou možnost. Neboť za prvé pro špatné počasí, které mne provázelo až do Klagenfurtu, jsem přijel do Greifenburgu o den později, než jsem předpokládal, protože dostavník ze Štýrského Hradce do Klagenfurtu meškal o dobrého půl dne a já jsem poté musel celý den čekat, až na odjezd dalšího dostavníku do Villachu. Ale pokud by šlo jenom o tuto samotnou překážku, ještě by nebyla tak velká. Když jsem se však konečně dostal do Greifenburgu, kde na mne už jaksi všechno čekalo, tak teprve z toho nebylo nic! Dnes zde - zítra tam, tak to šlo až do této hodiny. Mezitím jsem si našel sotva tolik času, abych na láskyplné požádání mého vnitřního Předříkávače něco napsal.
Dokonce i zítra jedeme do Tyrolska, a sice do Lince a Brixenu a odtud zpět přes Iselsberg do Winklernu, odtamtud do Oberstellbachu, Malnitz a nakonec do Heiligenblutu a odtamtud na Großglockner. Na tento výlet budeme potřebovat nejméně šest dnů, abychom si všechno podrobně prohlédli. Po této cestě plánujeme ještě dva velké výlety. Teprve pak se budu moci - podle mého vnitřního Pána a vládce - připravit na cestu zpátky a do Štýrského Hradce míním přijet nejpozději 20. září. Avšak ještě předtím si dovolím Vás o tom uvědomit, tj. pokud si to Pán bude přát. Neboť i teď Vám píši z Jeho popudu, beztak nedělám nic bez Jeho svatého podnětu - ba ani nejdu spát! A kdybych proto dnes nepsal nebo spíše nemusel psát, tak bych měl zpoždění jistě jenom o nějakých osm dní.
Milý příteli! Svatá pravda, tak moc a tak hluboce jako právě teď jsem to ještě nikdy ani já sám necítil, jakým velice vlídným a nesmírně vznešeným společníkem na cestách je Pán! Kam se jen můj zrak obrátí, všude je plnost vznešených divů! Může to sice spatřit a také to vidí každé lidské oko, musím zde však vsunout veliké ALE! Jedna věc je to, jak to všechno vidím já - ovšem díky naprosto nezasloužené milosti mého nejvznešenějšího spolucestujícího - a jak to naproti tomu vidí někdo jiný?! - Mohu Vás ujistit, že ty nejvelkolepější, nejpozoruhodnější kraje jsou sice samy o sobě tak mimořádné, že i pouhým lidským pohledem může být z těch svých pocitů ohromen každý člověk, který něco takového ještě nikdy nespatřil. Představte si nyní sebe, ale co teprve mě v situaci, jak s těžko představitelnou radostí hledím a vnímám tyto zázračné krajiny, jak obracím své udivené oči na všechno kolem a jak těkají sem a tam, ale mé oči nevidí jen povrch, nýbrž i přenádhernou vnitřní stránku těchto vznešeností - a snadno si tedy představíte, jak mimořádně mi musí být u srdce! Jedno však mi ovšem velice schází, a sice to, že musím postrádat osoby, které by mi rozuměly, dokud mne vůle Páně opět nepřivede mezi mé duchovní bratry.
Moji [zde se nacházející - pozn. vyd.] bratři jsou ti nejhodnější lidé a skutečně se všemožně snaží, aby mi působili potěšení. Ale mému nitru, nebo spíše moje nitro jim, musí zůstat cizí! - Opravdu, kdyby jinak nebyli tak poctivými a spravedlivými správci svého úřadu, byl bych vystaven mnoha starostem! Ale Sám Pán mně kvůli tomu utěšoval, když mi řekl tohle:
"Co se staráš o spravedlivé!? Nechej je kráčet po jejich prostých cestách! Říkám ti: kdo nic nevidí a neslyší, a přesto věří a nikterak nepochybuje o tom, že já, Ježíš Kristus, jsem opravdu Syn Boží a od věků Bůh Sám, jeho zásluhy o Mé jméno jsou větší než zásluhy apoštola, který vložil své prsty do mých ran a teprve pak uvěřil, protože viděl, cítil a slyšel. Vpravdě ti říkám, že chvála spravedlivých slepců je Mně milejší než děkovné písně těch, kteří vidí a slyší. Vždyť co je těžší, vidět vůdce a jít za ním, nebo jako slepec z lásky následovat Toho, Koho sice nevidí a neslyší, ale jde za Ním z lásky a proto, že v Něj věří a důvěřuje Mu? - Proto si nyní kvůli bratrům nedělej starosti! Neboť jak dobře Mne dokážeš slyšet, cítit a nezřídka ve svém nitru i vidět jako svého vůdce ty, o to méně Mne mohou slyšet a vidět tví bratři! Protože pro slabé jsem bojující a ochraňující hrdina, tak jako pro vidoucí jsem přátelský vůdce a učitel! Moci vidět je sice blaženější; ale - poslyš! - proto také o to méně záslužné než zastřená pevná víra. Pusť tedy starosti z hlavy! Amen."
Když jsem tohle vyslechl, nejenže jsem se smířil se svými bratry v duchu, nýbrž do jisté míry i se všemi poctivými lidmi - notabene: těch je zde, až na vzácné výjimky, opravdu veliké množství.
Přál bych si, abyste Vy i Vaše rodina, mně tak drahá, byli zde. Jsem přesvědčený, že tuto krajinu by nikdy neopustila! Neboť já jsem zde nalezl onu starou poctivost, přátelskost a bezmála takovou starobylou pohostinnost, jakou měli naši předkové. - Věru, zde soudní zřízenec zachází se zadrženými lidštěji než Milosrdní bratři a Milosrdné sestry ve Štýrském Hradci se svěřenými pacienty! Opravdu jsem tu spatřil takové rysy lidskosti, které mne zasáhly až do hloubi duše!
Obecně jsem postřehl, že pro všechno vyšší mají tito lidé nepoměrně více citu než u nás, v požehnaném Štýrsku. Stačí se jenom trochu zmínit o Bohu, o jeho zázracích milosti a lásky, a už mají slzy v očích! - A vidět něco takového u těchto horalů je tak úchvatné, že člověk se tím sám ještě více povznese, a tuto krajinu obehnanou zasněženými vrcholky tyčícími se až k nebi, musí považovat za skutečný chrám Boží.
Ó, příteli! Mohl bych popsat celé archy! Jenom, jak vidíte, chybí mi prostor a čas. Proto jsem si vyhradil opravdu hodně věcí pro brzké ústní sdělení. Ovšemže o mnoha věcech mám již i písemně pár připravených archů, které však dostanete až ode mne osobně. Mezi nimi je už nyní několik písní, ale také něco neobyčejného v próze. Mezi nimi je jedna báseň, sice jakoby celá ode mne, ale přesto není ode mne, nýbrž… Zkrátka a dobře, pokud Vás ty velké oslavy a moje delší nepřítomnost příliš nevyvedly z míry - silicet! (s dovolením!), pak máte oprávněný důvod se na to těšit. Neboť díky milosti Pána, jsem pro Vás a pro všechny nasbíral a stále pilně sbírám nikoli bezvýznamné poklady. Proto se na ně můžete ze srdce těšit - jako se i já velice těším, že se s vámi všemi shledám co nejdříve v lásce a milosti mého a Vašeho nejlaskavějšího Otce.
Moje pozdravení všem a veškerá milost a láska našeho Pána Ježíše Krista, který je a věčně bude naším největším přítelem! Amen.
Moje pozdravení Alžbětě a všem dcerkám a synkům a sestře Tereze! A ještě zvlášť pozdravení Minně, Pavlíně a Julii, to pro povzbuzení, aby pilně hrály na klavír, a Pavlovi ke studiu.
Tak, žijte blaze v Bohu, a v duchu Vás líbá Váš věčně milující Jakob Lorber, d.H.K.

PS: Nesmírně mě potěší, dostanu-li byť jen jeden řádek od Vás, příteli Anselme, který by mi potvrdil, jak se Vám všem vede, co děláte a jak je to s tou dobrou věcí. J. Lorber.